Znakový jazykMezi odborníky obecně panují 3 názory.
- jeden říká, že neslyšící se mají učit pouze odezírat
- druhý říká, že pro neslyšící je nejpřirozenější znakový jazyk a odezírání je zbytečné
- třetí (který zastáváme i my) říká, že je třeba kombinovat odezírání a znakový jazyk
Znakový jazyk využívá různých pozic obou rukou a mimiky. Obvykle má každé slovo jeden znak a určitý výraz ve tváři s pohybem úst, které tiše slovo vysloví. Znakový jazyk má naprosto odlišnou gramatiku a slovosled, proto nelze překládat mluvené české věty doslovně.
Každý stát (a dokonce i Čechy a Morava!!!) má svůj znakový jazyk, což zklame většinu návštěvníků našich kurzů, kteří doufají, že se naučí znakovat a dorozumí se po celém světě. U většiny slov však jde o obdobný pohyb, takže po chvíli komunikace s cizincem zjistíte, že jeho znakovému jazyku v podstatě rozumíte.
Malé děti se naučí znakovat přirozeně (prostě to odkoukají). Navíc pro děti s vrozenou sluchovou vadou je znakový jazyk mateřštinou, kterou chápou mnohem lépe a rychleji než mluvený jazyk, který se snaží odezřít z našich úst (i těm nejlepším zhruba 30% informací uteče). Lidé slyšící a se získaným sluchovým postižením se musí znakový jazyk učit jako jakýkoli jiný cizí jazyk.
Velkým problémem rodilých neslyšících je čtení a psaní. Čeština je pro ně cizí jazyk (asi jako pro Čecha čínština – jiná gramatika, jiný slovosled, jiný způsob vyjadřování), takže zejména starší neslyšící špatně rozumí psanému textu.
Dalším problémem neslyšících je menší slovní zásoba. Znakový jazyk je sice řeč bohatá, ale neslyšící ji rozvíjí mezi sebou a nemají se ji odkud učit. Posuďte sami, kolik informací získáte z televize a rádia. Kolik pořadů je ve znakovém jazyce?
Zkuste si na víkend dát špunty do uší a zkuste si popovídat s rodinou či kamarády. Vidíte, jak je odezírání obtížné?
